|
Základní postoj je takový, že partneři
stojí naproti sobě s chodidly paralelně u sebe, špičky i kolena se
dotýkají. Podstatu a charakter tanečního postavení spíše než termín
"taneční držení" vyjadřuje slovo "abrazo - objetí". Partner svou pravou
rukou objímá záda partnerky, ona se jej drží buď na rameni nebo kolem
krku. To záleží na tělesných dispozicích, náladě, druhu tančené figury.
Volné ruce jsou spojené tím způsobem, že partner jakoby hledí do své
dlaně, přičemž se ruce nacházejí nikoliv v rovině uprostřed páru, ale
jsou posunuty na stranu partnera. Obě hlavy směřují ke spojeným rukám.
Postavení je uvolněné, kolena nejsou propnutá. Kroky se tančí s nášlapem
na špičku. (Ovšem budete-li tančit přes patu, neublíží vám to, ale není
to tak měkké a snáze lze šlápnout partnerce na nohu.) Zadní noha se v
koleni propíná, což vytváří dojem elegantní dlouhé linie. Krok je tvořen
vždy třemi fázemi: napřímením nohy do výchozího směru, přenesením váhy s
případným otočením a propnutím zadní nohy. Navíc, uprostřed kroku je
obvyklé dodržovat, že se kolena míjejí těsně u sebe. Tanečník musí být
také veden snahou, kromě výjimečných případů, tančit stále v jedné
úrovni, bez klesů
a zdvihů. Je také možno vidět některé tanečníky, že stojí v páru v
postavení, jež připomíná písmeno A. To není chyba, je to jen jedna z
dalších možností, jak je možno tančit tango.
Tango se tančí na hudbu, která hraje. Přestane-li hudba hrát, tanečníci
se zastaví a počnou opět tancovat se začátkem nové skladby. Jednotlivé
variace postrádají rytmizaci, jak si můžete všimnout
v popisové části, je stanoven pouze obvyklý počet kroků. Interpretace je
zcela závislá na druhu skladby, melodii, náladě, technické vyspělosti
tanečního páru a situaci v okolí na parketě. To dává tanečníkům
neuvěřitelnou svobodu projevu, které se u jiných tanců v takové míře
nedostává. Proto lze vidět, jak dva páry tančí tytéž figury v tentýž
okamžik zcela odlišným způsobem. |
